Jiná doba, jiný vkus

Přestože jako Češi žijeme od doby praotce Čecha v srdci Evropy, a ještě donedávna bychom za nic nevyměnili vepřo-knedlo-zelo a svíčkovou, miluje naše dnešní mladá generace špagety s kečupem, párky v rohlíku, hamburgery a pizzu. A tento důsledek globalizace dává o sobě dost nepokrytě vědět. Všimli jste si, kolik kolem vás přibylo i docela pěkných žen středního věku, ale zejména děvčat v teenagerovském věku, jejichž krásu by ocenil snad jen Saudek na svých fotografiích tlustých žen? A všimli jste si, že v časopisech s módou a na módních molech předvádějí módu vyhublé modelky, které naopak týrají své tělo tím, že za celý den sní jednu topinku a dvě jahody? Když se pak globalizační boubelka oblékne do neodolatelného modelu anorektické modelky, vypadá přinejmenším groteskně.

Mám vnučku na střední škole a je taky tak trochu boubelka. S oblibou nosí elastické rifle skiny, ve kterých obzvlášť vyniká její dost objemný zadeček.

Chtěla jsem ji upozornit, že s její postavou není všechno, jak má být, a řekla jsem: „Ty máš ale zadek!“ Bleskově reagovala: „Závidíš?“

Jindy jsem jí v módním katalogu ukazovala šaty volného střihu, který téměř po půl století znovu přichází do módy a zakryl by její handicap.

„Podívej se, jaké pěkné šaty. Nechtěla bys je?“ zeptala jsem se vnučky.

Mrkla do časopisu, pak se na mě útrpně podívala a prohlásila: „Babi, ty máš vkus z minulého století.“

Takže teď už nic neříkám a jen sleduji. Sleduji na internetu seriál 'Minuta módy' i bulvární články o tom, jak se které celebritě podařilo či nepodařilo vhodně na tu či onu akci obléci. Poctivě si prohlížím módní časopisy, které se mi objeví ve schránce. Dívám se, jak jsou oblečení mladí, když jdu venčit psa, nebo jedu tramvají. Na některých je milo spočinout zrakem, jiní vyvolávají úsměv, někteří i můj údiv.

Vezměte si takovou kabelku. Už tvar slova naznačuje, že by mělo jít o věc malou, nebo dokonce titěrnou. Když se však dívám na módní kabelky na internetu, nebo na ty, se kterými jsou vyfocené modelky v módních časopisech, vždycky si vzpomenu na maminku. Posílala mě do obchodu pro nákup s taškou stejné velikosti a nikdy jí neříkala kabelka. Snad aby se obří rozměry dnešních kabelek zamaskovaly, nosí se elegantně zavěšené na pokrčeném předloktí. Tuhle jsem na tramvajové zastávce zažila úsměvnou situaci. Slečna, nebo možná mladá paní, úprkem stíhala téměř odjíždějící tramvaj. V obličeji se jí zračila hrůza z toho, že jí tramvaj ujede, ale obří světle šedou kabelku nepřestala držet přehozenou přes elegantně pokrčenou paži. Holt, móda je móda!

Je s podivem, že v pánské módě se již pěknou řádku desetiletí stále drží oblek jako oblečení pro slavnostní, významné, či důležité chvíle. Nedávno jsem pozorovala tři sympatické mladíky, kteří se spolu bavili na tramvajové zastávce. Všichni byli oblečeni do jasně modrých obleků s bílou košilí a vázankou. Chvíli jsem si myslela, že jsou z nějaké charitativní organizace, nebo jsou tu na návštěvě v uniformě nějaké zahraniční školy. Ale žádnou nášivku na rukávu či kapse jsem nezpozorovala. Jeden z mládenců mne přesto zaujal víc. Měl kalhoty úzké jako riflové skiny a navíc je měl delší, než nutně vyžadovala jeho postava. Moje maminka by řekla, že má na nohou shrnovačky a k volnému saku jdou jako pěst na oko. Další „peckou“ byl školní batoh, který měl přes sako na zádech. V takových chvílích mě napadá, že by se do škol, třeba místo dopravní výchovy, měly zařadit hodiny estetiky a vkusu.  Ať už šel ten mladík kamkoliv, myslím, že svým outfitem určitě neoslnil. Ale kdoví…

V časopisech i na internetu najdeme články, které navádějí dnešní děvčata k tomu, aby prolezly šatník babičky či prababičky, nebo hledaly na půdě a vytáhly na světlo boží oblečení, které se už desetiletí nenosí. A kdo nemá babičku nebo půdu, může si takové oblečení koupit ve značkových obchodech, světový Chanel a Dior nevyjímajíc. Říká se tomu vintage styl a jde údajně o to, že každý takový kousek oblečení má svoji historii, příběh a duši. Jedinečnost a originalita se v dnešní době cení. Ale pozor, musí se to umět nosit, aby prý člověk nebyl jednoduše za debila. Tak se vlastně ani nedivím, že si mladá dáma teenegerského věku a poněkud kredenciózních rozměrů obuje k tylové, volánové minisukni na každou nohu tenisku jiné barvy, nebo si k maskáčům vezme halenku s krajkou a volánky. Holt, jiná doba, jiný vkus.

2017/2018