Královna pentaklů
Nejraději ze všech svátků v roce mám ten, kdy se probouzí země, kdy den a noc jsou rovnocennými partnery - svátek jarní rovnodennosti. Je to den, po kterém přichází období setí a sklizně, období, které celému kmeni dává obživu a tím i život. Toho dne si oblékám rudý šat, který smí nosit jen královna.
Rudá je barva krve, která nám koluje v žilách a není bez ní života. Je to barva vášně a lásky, kterou každý z nás v sobě nosí a která nám dává vzácný dar – děti. Ty jsou krví našeho kmene. Vedou ho od generace ke generaci, od minulosti do budoucnosti.
Celý kmen se v tento den shromáždí na mýtině v posvátném lese, kde na vyvýšeném místě stojí trůn, symbol našeho spojení s přírodou. Je vytesán z kmene mohutného stromu, jehož kořeny zůstaly v zemi a pevně k ní trůn poutají. Usedám do něho před západem slunce a nejstarší druid zapálí slavnostní oheň. Oheň je mocný živel. Zahřívá, ale také odhání dravou zvěř. Slavnost začíná zápalnou obětí, aby byl rok hojný a nesužoval nás hladem. Na pokyn druida vhazuji jako první do posvátného ohně kost ze slepice, kterou jsme měli dnešního dne k obědu. Po mně vhazují do ohně kosti ostatní členové mé rodiny, potom všechny ženy našeho kmene a jejich rodiny.
Nejstarší druid vyzve všechny matky, kterým se od minulého svátku rovnodennosti narodily děti, aby s nimi předstoupily před trůn. Každému z těchto dětí položím na čelo levou ruku. Chlapcům popřeji do života sílu mužů a děvčátkům plodnost žen. Všem společně přeji moudrost našich předků.
Pak před trůn předstoupí všechny dívky, které od minulého svátku rovnodennosti dovršily deset let. Převezmou z mých rukou sazenici stromu. Každá si sama vybere místo, kam malý stromek zasadí. Musí však o něho pečovat tak, aby z něho vyrostl strom. Jen tak může doufat, že by se jednou mohla stát patronkou a ochránkyní přírodních živlů, královnou.
I já jsem kdysi nedočkavě čekala na svou sazeničku... Nebyla jsem vždycky královnou. Moje matka a mé tři sestry každý den pracují na poli, starají se, aby rodina měla co jíst. Můj otec je kovář a společně se dvěma mými bratry kovají pevné, železné nástroje, které všem lidem z kmene ulehčují práci doma i na poli.
Královnu vybírá z žen našeho kmene nejstarší druid jednou za deset let. Vybere tu, která vypěstovala strom, jenž v žáru letních dnů poskytuje stín a v budoucnu poskytne dřevo, kterým se udržuje oheň. Oheň zvládne zkrotit tak, aby sloužil a neškodil. Dokázala si už získat lásku muže, stará se o své děti a umí vypěstovat obilí, aby nakrmila svoji rodinu. Společně s ostatními ženami se stará o studnu ve vesnici, aby všichni měli čistou vodu. Královnou nemůže být příliš mladá dívka, protože nemá zkušenost jak využít sílu živlů, nebo napravit spoušť, kterou způsobily. Sama ještě potřebuje radu. Královnou nemůže být ani příliš stará žena. Zažila již mnoho a v její mysli převládá strach ze síly živlů. Někdy se jí i myšlenky popletou a sama potřebuje pomoc.
O slavnosti jarní rovnodennosti se před trůnem shromáždí i všichni chlapci, kteří od loňské jarní rovnodennosti dovršili patnáct let. Netrpělivě čekají, až jim nejstarší druid dovolí přelétnout nad ohněm. Očistí tak svou duši, neboť oheň spálí všechno zlé a špatné, co na ní ulpělo. Odvahu jim dodává zvuk bubínku, kterým je doprovázím. Skáčou všichni. Kdyby některý ukázal strach a neskočil, ostatní by jím opovrhovali a žádná z dívek by s ním nechtěla promluvit.
Když ohni dochází síla, přináším k němu ve zdobené nádobě vodu z pramene na kraji mýtiny. Voda v něm nikdy nevysychá. Přicházejí si k němu pro vodu lidé našeho kmene v nejsušším létě, když studna ve vesnici vyschne. Starám se o tento pramen, je to moje povinnost. Voda z něho dnes vezme všechnu sílu slavnostnímu ohni. O tom, kdy se tak stane, rozhodne nejstarší druid. Obřadně polévá vodou slábnoucí oheň a pak na chvíli tiše skloní hlavu před silou obou živlů.
Slavnost končí a lidé se vracejí do vesnice. Vyprovází je zvuk bubínku, kterým mám právo i povinnost rozloučit se s odcházejícím dnem.
Dnes to byla poslední slavnost jarní rovnodennosti, kdy jsem usedla na trůn jako královna. O příští jarní rovnodennosti si rudý šat oblékne nová královna. Z mých rukou převezme kruhovou sponu s magickým znakem pěticípé hvězdy, kterou má právo spínat si plášť nejen o slavnostech kmene. Poprvé také usedne na trůn a zvukem bubínku vyprovodí den.
2016/2017