Něco málo o lásce

Nemohu být více šťasten. Trávím každý den se svou nejmilejší družkou – je dokonalá. Prochází se lesní pěšinou a zaujme ji každá maličkost: pokroucený list, hromádka jehličí, kaluž ranního deště. A jak si užívá času, který jsem si pro ni vyhradil…!

Na našem smetišti jsem jí nepřipravil zrovna dokonalý život. Spíše ji jen trápím. Přesto mi nikdy ani náznakem nevyčetla, že svůj čas věnuji jiným. Jsem krásný, ona to ví, krásný tedy opravdu jsem.

I ona mi dnes připadá nějak hezčí, lesklejší než jindy, tak nějak zlatavě zářivá. Paprsky slunce se vpíjejí do jejích moudrých očí. Oplývá tolika obdivuhodnými vlastnostmi - je to báječná matka i ochotná milenka.

A jak je statečná! Každý den mi dokazuje, že je hrdinka. Když se jí do cesty připletou nesnáze, poradí si s nimi. Když přišla voda do našeho obydlí, úplně sama mě přenesla do sucha a až potom všechny naše mladé. Ona ví, že jsem jediný a krásný. A najde-li něco dobrého, podělí se se mnou.

Bral jsem to jako samozřejmost.

 S tím je konec.  Změním se.

Budu s ní sdílet nejen své sobecké chování, ale cokoliv úžasného život přinese.

Jadérko…? Jadérko!!!

Neměl bych se o něj rozdělit?

2015/2016