Co vznikne z cvičného dialogu

11.05.2020 12:57
Z dětské postýlky se zvalo ospalé zakňourání, ale za chvíli utichlo. Na zemi vedle mě si hraje s kyblíčkem rok a půl stará Anička. Na sporák dopadly sluneční paprsky. Zlomyslné slunce na sporáku mi dává jasný signál, že je třeba začít vařit večeři.  V duchu slyším hlas své tchyně, která...
11.05.2020 12:56
Stojím s vrtačkou v ruce na štaflích a usmívám se. Jsem na sebe patřičně pyšná. Právě se mi podařilo připevnit garnýž na záclony. Moje lepší polovička, důvěrně tak říkám svému manželovi, mi už dlouho slibuje, že ji připevnění. Ale já mám pochopení - z práce se vrací unavený, jako by fáral...
07.05.2020 14:17
„Večeře nebude?“ zeptal se mě jako obvykle. Dobře ví, že ta otázka je pro mě jak červený hadr v býčí aréně, ale nikdy si ji neodpustí. Celý den je doma, kouká do bedny a pořád by se cpal. Vypadá jak Sarka Farka loupežník, neupravený, dokonce trochu smrdí. Kde jsou ty časy, kdy jsem ho ráda...
07.05.2020 14:15
„Večeře nebude?“ volá manžel otráveně z kuchyně. „Nevařila jsem,“ odpovídám z ložnice, celá roztoužená. Slyším pomalé, šouravé kroky a už stojí ve dveřích. Usmívám se na něj. Necudně vystrkuji z pod peřiny nožku a ramínko.  Významně na něj mrkám. Dopoledne jsem si nechala prodloužit řasy...
07.05.2020 12:39
Návštěva odešla. Umyly spolu nádobí a teď seděly v obývacím pokoji a dopíjely víno. To je ta pravá chvíle, pomyslela si Veronika, a pak se nadechla.  „Mami, musím ti něco říct.“ „Co se děje?“ zeptala se Jana. Polkla přitom naprázdno a trochu se zachvěla – takové věty většinou potomci...
16.03.2018 16:07
V lenivém letním odpoledni mi společnost v kuchyni dělal jen tlumený zvuk rádia. Žehlila jsem prádlo, které vonělo srpnovým vzduchem a slunečními paprsky. Včera jsem ho pěkně po staru usušila venku na šňůře. Ráda bych ho už měla uložené ve skříni, o víkendu mě bude čekat další a ještě větší...
16.03.2018 13:41
(Dialog od kuchyňské linky)   „Mami, musím ti něco říct.“ Tomáš za mnou přišel do kuchyně. „Co se děje?“ Celodenního vyvařování už mám tak akorát po krk. Toužím po měkoučkém křesle u televize a šálku něčeho dobrého. Právě se mi v jedné pánvičce pálí cibule, v druhé rajčatová omáčka. Kočka se...
16.03.2018 13:34
(Dialog o tom, na co se nesmí zapomínat) „Mami, musím ti něco říct.“ Co se děje, pomyslím si. Co se zase děje… Každý den musím něco řešit. Co to bude dnes? Ani tu knížku si nemůžu dočíst... Nic z toho, co se mi honí hlavou, ale neřeknu nahlas, položím Murakamiho na stůl a s úsměvem se...
16.03.2018 13:14
(krátký dialog s mimořádně cenným poučením)   „Představ si koho jsem potkala!“ Manželčin hlas protne ticho v pokoji. „No, koho?“ Věděl, že i kdyby se nezeptal, příval jejích slov by stejně nezastavil. „Hanku.“ „Hanku? Kterou Hanku?“ povzdychl. „Naši Hanku přece.“ Žena netrpělivě...
04.03.2014 11:19
Vzduch voněl podzimem. Zhluboka se nadechl. Brouzdal se pomalu šustícím listím v ručně šitých italských polobotkách, i když vlastně spěchal domů. Byl k smrti unavený, ale přesto v sobě cítil napětí. Ještě jednou se pořádně nadechl, aby cítil tu vůni... Zmizela. "Večeře nebude?" "Nevařila...

Kontakt

Tvůrčí psaní pro každého, kdo to chce zkusit Mgr. Dana Havlenová
V Troskách 18
Ostrava- jih

výuka:
Matrosovova 743/11
Ostrava-Mariánské Hory a Hulváky
+ 420 723 490 916
havlenova.dana@email.cz